Jdi na obsah Jdi na menu
 

Sluch

♦ Anatomie (hlava - smysly)

Tučňák oslí

V hejnu usazeném na rozlehlé pláni je mnohem snazší druhého uslyšet než spatřit. Protože se tučňáci nemohou rozeznávat očima, orientují se podle „zvukových vizitek“. Každý z nich je vybaven speciální „hlasovou kartou", a když vydá zvuk, sděluje okolí své „osobní údaje". Kdo je, jakého je pohlaví a že je připraven k páření. Proto je vždy v kolonii takový hluk.

Na první pohled není vidět, zda má tučňák vůbec nějaké uši. Samozřejmě je má, ale schované pod vrstvou peří, aby do nich nenatekla voda. 

Tučňáci mají poměrně dokonalý sluch. Je důležitý pro komunikaci mezi párem (námluvy), rodičem a mládětem, cizími tučňáky nebo predátory. Ve velkých koloniích nejen, že tučňáci musí dobře slyšet, ale také rozpoznat jednotlivé hlasy a zvuky (např. hlas družky). Udává se, že tučňáci vydávají zvuky o dvou tónech, v jakých se dorozumívají. Každý tučňák má jedinečný hlas a jeho zvuk se liší také podle pohlaví (samice a samec jej mají rozdílný). Ze všech těchto faktorů je tedy zjevné, že mají sluch dostatečně vyvinutý.

Ukázka vokalizace tučňáků (pozdrav, tokání, mládě...) a hlas konkrétních druhů:

 

Rozsah slyšení je udáván od 100 do 8 000 Hz (0,1 až 8 kHz). Toto frekvenční rozmezí je pro tučňáky asi nejcitlivější. Některé druhy slyší frekvence mnohem rozsáhlejší, které ale nemusí být tak citlivé (např. tučňák kroužkový od 27 do 12 520 Hz nebo tučňák uzdičkový až do 13 000 Hz). V nižších kmitočtových pásmech dokáže rozlišovat tóny, jejichž frekvence se liší pouze o 8 Hz. Další studie o afrických tučňácích brýlových ukázala na 100 až 15 000 Hz s maximální citlivostí mezi 600 až 4 000 Hz.

Pro porovnání:

  • Člověk slyší frekvence v rozmezí 20 až 20 000 Hz (nejcitlivější v oblasti od 1 000 do 3 000 Hz).
  • Běžný lidský hlas má 200 až 800 Hz.
  • Pes dokáže vnímat zvuky od 15 až 50 000 Hz.
  • Netopýr dokonce až do 100 000 Hz. 
  • Infrazvuk - pod 20 Hz
  • Ultrazvuk - nad 20 000 Hz

 

Příkladná komunikace tučňáka kroužkového: běžný kontaktní zvuk zní jako velmi krátké „aark“. Tuto výzvu používá tučňák kroužkový taktéž během pobytu na otevřeném moři, jež by mohlo zhruba znamenat: „Jsem Vám stále na blízku...“. Na pevnině je pak takový projev doprovázen tichým a krátkým zavrčením spolu s očním kontaktem na obcházející tučňáky. Ti naopak zpravidla bez jakéhokoli zvuku, drží dalo by se říci podřízený postoj, jež značí napřímené tělo a hlavu s celkově přitaženým peřím, a roztažená křídla směrující dozadu – tím zhruba říkají: „Jen procházím a nemám zlý úmysl...“. Při agresivitě jsou slyšitelní hlasitým „grr“ nebo „gwarr“ a vzápětí dochází k zastrašování otevřeným zobákem vysunutým vpřed, nebo k přímému útoku. V období rozmnožování vydává samec lákavé a hlasité hrdelní tóny a uzavřené páry se se svými obeznámenými hlasy neustále upozorňují při každém kontaktu, zdánlivé podoby jako: „Jsi to ty, můj manžel?" – „Ano, jsem to já, tvůj manžel...". Mláďata volají, žádají potravu pískáním.

 

Výzkumem publikovaném v roce 2020 bylo zjištěno, že tučňáci používají podobné „řečové“ vzorce jako lidé. Podobnost s lidskou řečí byla přitom známa pouze u primátů. Vědci nahráli celkem 590 vokálních sekvencí během období páření (tzv. extatické výstavní písně, spíše výkřiky) u 28 tučňáků brýlových z různých italských zoologických zahrad. Nejčastěji používaná „slova“ byla jednoslabičná, delší „věty“ pak obsahovaly kratší zvuky. V nejběžnější komunikaci se tak tučňáci vyjadřují co nejekonomičtěji s využitím nejkratších slabik. Tyto dva rysy se v lingvistice nazývají Zipfův zákon stručnosti a Menzerath-Altmannův zákon, jejichž teorie se uplatňuje v lidském jazyce.