Tučňáci

 Little penguin

 Více fotografií /  Zvukový projev

Roční cyklus:

Latinský Název: Eudyptula minor

Objevení: Prvně jej popsal roku 1781 Johann Reinhold Forster

Světová populace: stabilní | K roku 2020 organizace IUCN odhaduje populaci na cca 500 000 hnízdících jedinců (přesně udává číslo 469 760). U kvantifikovaných údajů došlo při porovnání s historickými čísli k nárůstu o 18 % (proto populace hodnocena za stabilní). S údaji je ale třeba pracovat s opatrností; 60 % lokalit není podrobněji prozkoumaných. O zbylých stanovištích víme, že je 51 % kolonií stabilních, 29 % vykazuje pokles a 20 % kolonií roste.

Dříve, už od roku 1992, činil odhad okolo - či méně než - 1 milionu jedinců, byl však založen na nekvantifikovaných údajích.

Délka života: Přibližně do 20 let (obvykle však pouze 6 - 7 let)

Průměrná výška: 30 - 40 cm

Průměrná váha: 1 - 2 kg

Hnízdění: Jižní Austrálie a Nový Zéland, Stewartovy ostrovy, Chathamské ostrovy a Snaresovy ostrovy. Popřípadě Tasmánie. Největší kolonie se nachází asi na ostrově Gabo.

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

Habitat: Hnízdí na písčitých plážích, kde si vyhrabávají nory kolem 50 cm široké a až jeden metr hluboké. Mohou se ukrývat mezi keříky či popadanými stromy. Některé vzdálenější (okrajové) kolonie využívají zvětralé skulinky skalnatých útesů a nory v zásadě nehloubí (nejsou ohrožováni predátory). Obvykle se nevzdalují příliš od pobřeží, ale někteří jedinci hnízdí až za silnicemi poblíž pobřeží nebo přímo u rodinných domů.

Potrava: Základem jsou ryby druhu Engraulis australis, Sardinops neopilchardus, Spratelloides robustus a Hyporhamphus melanochir. Loví i vzácné dravé ryby a chobotnice Nototodarus sloanii, malé krevety a u tasmanského pobřeží si pochutnají na krilu Euphausia vallentine. Jedna kolonie tučňáka nejmenšího spořádá ročně i 50 tun mořské potravy.

Kolonie: Nevytváří tak velké kolonie jako u ostatních druhů a hnízda nejsou v těsném kontaktu se sousedy (s jejich hnízdy). 

⇒ V angličtině je často přezdíván Little blue penguin (v překladu: malý modrý tučňák), na základě modrého odstínu svého opeření.

Období rozmnožování: Od dubna až září do ledna až dubna. Z počátku rozmnožování se tučňáci zdržují na moři poblíž pobřeží a kombinují tuto zpravidla krmnou činnost s rozvážnými námluvami na souši, které mají z tohoto důvodu dlouhý interval (viz tabulka - zelená pole). K tomu spadá i úprava, hájení nebo úplné znovuvybudování hnízda. Chov jako takový dlouhodobý nikterak není, mláďata rostou poměrně rychle (s výkyvy v závislosti na dostupnosti potravy - viz Chov níže)

Inkubace vajec: Přibližně 35 - 39 dní. Na sezení a později péči o mláďata se podílejí oba rodiče.

Počet vajec: dvě až tři vejce

Hnízda: Ano. Nory kolem jednoho metru hluboké (viz Habitat).

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. V péči se střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: v jedněch až dvou letech, ale častěji ještě o jeden až dva roky později

Monogamie: Je poměrně trvalá (několikaletá). Pouze v 6 % případů si tito tučňáci po jedné sezóně nacházejí nové partnery.

Přirození predátoři: Největšími nepřáteli těchto tučňáků jsou lidmi zavlečená zvířata (postupným osídlováním). Především tedy kočky nebo divocí psi (jeden pes dokázal během noci zabít 40 tučňáků). Dále také fretky, lasičky a potkani, kteří se přiživují hlavně mláďaty. Některé vzdálenější (okrajové) kolonie mají od těchto predátorů klid a ani si zásadně nehloubí nory. Přirozenými predátory na souši jsou pro mláďata racci, hadi či velké ještěrky, živící se převážně vejci. Na moři pak pro dospělé lachtani, kosatky, tuleni či žraloci. 

Ohrožení: Tučňáka nejmenšího ohrožují nepůvodní (invazní) predátoři, jakými jsou třeba divocí psi, lišky a ostatní savci, kteří zabíjejí hlavně mláďata. Dále jsou pro něho nebezpečné frekventované silnice u pobřeží, kde dochází k srážkám s auty. V neposlední řádě rovněž nekorigovaný rybolov, nebo jej může ohrozit případná havárie ropného tankeru a následný únik ropy. Jistý problém přináší do jeho života ekologický jev zvaný La Niña, ovlivňující jeho domovinu (obdoba jevu El Niño vyskytující se v Jižní Americe). Jedná se o klimatické odchylky, způsobující mimo jiné hladomor v tamních mořích.

Zajímavosti: 

Z jednoho průzkumu vyplývá, že z 500 000 chovných ptáků může být více než polovina mladá nepařící se generace (věku okolo jednoho až dvou let). Naštěstí kvůli celkem krátkému životu rychleji dospívají a páří se záhy. Dožívají se obvykle 6 až 7 let, ale existuje doklad, kterak se tučňák nejmenší dožil 20 let.

Tučňák nejmenší je už podle pojmenování nejmenší tučňák na světě. Říká se mu také tučňák modrý, díky modrému odstínu opeření na zádech. 

Tito tučňáci se přizpůsobili nočnímu životu. Tudíž se v koloniích probouzí život teprve pozdě večer až v noci.  

V poslední době se k tomuto druhu řadí poddruh tučňák bělopásý (viz foto níže), přesněji tučňák nejmenší bělopásý (Eudyptula minor albosignata). V postarší literatuře je tento pták považován za samostatný druh.

⇒ Tučňák bělopásý