Tučňák novozélandský
Fiordland penguin
Více fotografií / Zvukový projev
Od ostatních druhů jeho rodu je snadněji rozeznatelný, kvůli bělavému peří pod očima. Spolu s tučňákem chocholatým a tučňákem snarským tvoří tzv. superdruh.
Roční cyklus:
Latinský Název: Eudyptes pachyrhynchus
Objevení: popsal jej v roce 1845 anglický zoolog George Robert Gray
Světová populace: klesá | v přírodě se rozmnožuje přibližně 12 500–50 000 dospělých jedinců (v roce 2018 se počítalo s populací 3000 až 10 000 dospělých jedinců), přičemž populace klesá. Kvůli nízké populaci a nevelké rozloze výskytu je tučňák novozélandský k roku 2020 klasifikován jako téměř ohrožený (původně zranitelný) podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) / BirdLife International.
Délka života: může se dožít asi až 20 let
Průměrná výška: 47–60 cm
Průměrná váha: 2–5 kg s ohledem na výkyvy v rozmnožování, výměnu peří a pohlavní dimorfismus.
Hnízdění: převážně Nový Zéland a Stewartův ostrov.
• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)
Habitat: na pevnině se hnízda nacházejí v uctivé vzdálenosti od sousedních ptáků a lze je spatřit i daleko ve vnitrozemí v hustém lese. Zde ho neohrožují žádní predátoři, protože je dobře ukryt pod korunami stromů a na zemi schován pod vyčnívajícími kořeny či kmeny stromů, nebo hustou vegetací.
Potrava: stravovací návyky tučňáků novozélandských se liší v závislosti na lokalitě. Už při vzdálenosti 100 km od jiné kolonie můžeme zpozorovat jiné chování (resp. úspěšnost) na úkor odlišných podmínek a tím i odlišného množství – např. na Stewartově ostrově uloví tučňák denně 160 g potravy, kdežto v zálivu Nového Zélandu až 345 g, tedy více jak o polovinu více.
Živí se však zpravidla hlavonožci (z 85 %), korýši (z 13 % a to především krilem) nebo malými rybami (z 2 %) ve velikosti 5,2 až 8,2 cm.
V období rozmnožování loví zpravidla v mělkých vodách blízko vodní hladiny, nejdále asi 9–16 km od svého hnízdiště. Jindy je schopen cestovat za potravou do vzdálenosti 750–2500 kilometrů a denně uplavat i 20–80 kilometrů, jak prokázala studie publikovaná v srpnu roku 2018, pod vedením ornitologa Thomase Matterna z novozélandské univerzity Otago – 17 tučňáků (10 samců a 7 samic) bylo vybaveno satelitními vysílači a ty průběžně ukazovaly jejich polohu.
Kolonie: nespatříme jej ve velkých a těsných koloniích, za což nepochybně může i jeho nízký populační stav.
Období rozmnožování: zhruba od června do listopadu až prosince.
Inkubace vajec: přibližně 30–36 dní. O inkubaci se rodiče střídají.
Počet vajec: samička položí zpravidla dvě vejce, o váze 99 až 123 gramů (prvé snesené bývá menší než druhé).
Hnízda: ano. Mohou být v jeskyních, pod převisy, stromy nebo v husté vegetaci. Hnízda se objevují v kolonii nebo i mimo ni. Mezi jednotlivými hnízdy je dostatečný odstup.
Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva až tři měsíce. V péči se střídají oba rodiče.
Pohlavní dospělost: v pěti až šesti letech.
Monogamie: celkem trvalá.
Přirození predátoři: největší hrozbu představuje chřástal weka (Gallirallus australis) živící se vejci tučňáků. Jako nelétavý pták se dobře orientuje v porostech a tak často navštěvuje jejich hnízda. Dále je ohrožují především invazivní druhy živočichů, jako třeba kuny, krysy, fretky, lasice, psi či divoké kočky, jenž mají spadeno nejen na vejce a mláďata, ale i na dospělé.
V případě, že pár hnízdí blíže u pobřeží, nevyhne se útokům racků.
Na moři se stávají oběťmi žraloků, tuleňů nebo lachtanů, a častou jsou smrtelně poraněni i od větších dravých ryb.
Ohrožení: Největší hrozbu představují invazní živočichové, jež na ostrovy člověk zavlekl, kteří se usazují množí (zatoulaní psi, kočky, lasice, fretky, chřástalové weka). Během rozmnožování a línání korigují tito novodobí predátoři jejich úmrtnost až z 38 %. Samotný člověk je rovněž škůdcem, poněvadž ničí těmto tučňákům životní prostředí (osídlováním a omezováním prostoru). Případné mořské odchylky mohou způsobit podstatné změny v hojnosti kořisti, a budoucnost spojená s klimatickými výkyvy může mít rovněž negativní dopad.
Zajímavosti:
Jeho druhové jméno je odvozeno ze starořeckého slova παχυ (pachy) – „tlustý“, a ρύγχος (rhynchus) – „zobák“. Rodové jméno Eudyptes, je pak odvozeno z řeckého slova ευ (eu) – „dobrý“, a δύτης (dyptes) – „potápěč“.
Maorové, původní polynéské obyvatelstvo Nového Zélandu (Aotearoa), říkali tučňákovi novozélandskému tawaki. Jméno Tawaki nosí v v jejich mytologii bůh, který navštěvoval Zemi v lidské podobě. Maoři se s ním přátelili ale neměli nejmenší tušení, o koho se ve skutečnosti jedná. To boha nahněvalo, odhodil svůj převlek a zjevil se lidem ve skutečné podobě oděný jen do blesků. Maorům připomínali Tawakiho a jeho blesky žluté chocholky po stranách hlavy, jakož mají tito ptáci.
————————————————————————————————————————————————————————