Tučňáci

♦ Etologie

...aneb 100 let cenzurovaná studie

Roku 1910 se uskutečnila britská výprava za dobytím jižního pólu pod vedením kapitána Roberta Falcona Scotta. Výpravy se také účastnil George Murray Levick jako chirurg a zoolog, který měl za úkol tuto výpravu dokumentovat. V letech 1911–1912 strávil s tučňáky kroužkovými na Adareově mysu celý jejich rozmnožovací cyklus. Svá pozorování při námluvách, páření a chovu mláďat zaznamenal do své knihy nazvané Antarctic Penguin. Některé stati týkající se sexuálního chování tučňáků vyhodnotil jako „nevhodné pro publikaci“. Levick ostře popisuje dle svých slov zvrhlé chování tučňáků: známky nekrofilie neboli páření s mrtvými samicemi, sexuální či fyzické zneužívání mláďat, ba dokonce i sex pro zábavu nebo známky homosexuality. Svým zápiskům (které si raději psal řecky) na toto téma dal Levick alespoň formu studie, jež však nebyla publikována a na téměř sto let zmizela v archivech. Až v roce 2012 byla studie poprvé zveřejněna v časopisu Polar Record a i po takové době vzbudila ve světě značný rozruch.

Podle některých odborníků může za toto chování klimatická anomálie, nebo nedostatečné kognitivní schopnosti tučňáků, viz názor D. Russella z Natural History Museum; podle něj tučňáci nejsou schopni rozeznat mrtvé samice od živých a zajímá je pouze poloha byť i mrtvého zvířete.

Poznatky od G. M. Levicka jsou vůbec podivně přehnané, zaujatě rozvedené přitom odpověď na ně je většinou zcela prostá (viz níže). Důvodem tohoto všeho je interpretace (výklad) situace z pohledu „zvíře jako člověk“ a tehdejší nedostatečná znalost problematiky - je potřeba se na to podívat „živočišnýma očima“.

Především mladí tučňáci kroužkoví, kteří nemají ještě žádné zkušenosti s takovou interakcí a teprve objevují svět, přirozeně odlišně reagují na jim dosud neznámé podněty. Může se tedy stát, že se „na zkoušku“ pokusí spářit například se samcem, nebo právě s mrtvými samicemi, pro něž se cítí být nedobytný. Že tito tučňáci nejeví známky života zjistí ihned poté, co to „prozkoumají“.

Otázka kognitivní schopnosti - nerozpoznání živého od mrtvého - je přinejmenším sporná, neboť tučňáci se podobně a zcela přirozeně chovají např. pří úhynu mláděte a stejně jako třeba savci, kteří i hodiny pobývají u mrtvého tělíčka svého potomka a pokouší se jej zvednout na nohy, i tučňáci se chovají podobně kvůli silným pudovým vlastnostem a očekávají „zázrak“ (např. zobákem zlehka dloubou do mrtvého tělíčka).

Závěrem je třeba dodat, že se tyto poznatky neodrážejí z obecné etologie sexuálního chování a jedná se o výjimečné případy vyznívající z jedinců.

Mohlo by Vás zajímat:

• Homosexualita u zvířat (tučňáků)
• Studie na ostrově Ross, Dr. Hunter a Dr. Lloyd Davis (1998) (zajímavé chování samic)
• Nám podobní (Nehynoucí láska? Jsou tučňáci žárliví? Řeč podobná lidem,...)