Tučňáci

...hlavní nebo důležité organizace, můžete pomoci:

—————————————————————————————————————————————————————————

Tučňáci mnoho přirozených nepřátel nemají. Populace těchto ptáků redukuje především člověk, obecně svou lhostejností. Některé příklady v článku (níže) zmíněné jsou naštěstí téměř minulostí. To bohužel nemůžeme říci o těch dalších, které negativně ovlivňují život tučňáků tak, že jsou některé druhy na pokraji vyhynutí. 

Stav ohrožení k roku 2020 na základě IUCN ⇒​​​​ ZDE

Populace tučňáků - stav k roku 2020 ⇒​​​​ ZDE

—————————————————————————————————————————————————————————

Zástupci rodu Spheniscus patří mezi nejvíce ohrožené vyhubením​ 

Do tohoto rodu patří:

• tučňák brýlový
• tučňák galapážský
• tučňák Humboldtův
• tučňák magellanský

Příklady negativních vlivů

Červeně označený nadpis = stávající nebo skutečně závažný problém

 Vandalismus a průmyslový rozvoj

Někteří zástupci z rodu Spheniscus nebo Eudyptula jsou dnes na pokraji vyhynutí. Jsou to tropičtí (teplomilní) tučňáci, kteří platí daň za to, že se vyskytují v dobře přístupných polohách (pobřežní oblasti a ostrovy blízko lidské civilizace). Bývají často narušeni vandalským počinem lidí, jako třeba zabíjením dospělých jedinců nebo vykrádáním hnízd (sběrem vajec). Dále také decimováním hnízdních oblastí kvůli novým výstavbám a průmyslovému rozvoji.

 Noví živočišní nepřátelé (tzv. invazní druhy)

Během kolonizace člověk nejenom ničil oblasti klíčové pro vzácnou faunu, ale způsobil hlavně invazi nepůvodních druhů živočichů. Zavlekl do oblastí např. krysy, myši, kočky, psy, králíky, jeleny, vačice, prasata, fretky a lasice, a každý tento živočich velmi negativně ovlivnil životní prostor, proměnil biotop a přitížil „domácí“ exotické fauně. Menší savci se snadno přiživují na vejcích, větší masožravci napadají bezbranná mláďata i dospělé. Na souši jsou tučňáci zkrátka bezmocní. Ohroženi jsou nejvíce tropičtí (teplomilní) tučňáci z rodu Spheniscus (viz Systematika a druhy), nebo tučňák žlutooký z Nového Zélandu a tučňák nejmenší, který hnízdí v blízkosti lidských sídel např. na březích Austrálie.

Tučňáci jako zdroj užitku

V dřívějších době byli tučňáci loveni pro maso a taktéž hodnotný tuk. Pro dostatečné zásoby dokázali mořeplavci denně vybít několik tisíc tučňáků; důvěřiví ptáci, kteří ani neutíkají, shodují se aktéři v písemnostech na reakce těchto ptáků. Není se čemu divit, na souši poměrně neohrabaní tučňáci byli velmi jednoduchou kořistí. Především nevykazovali instinktivní chování, jako snahu utéct nebo se alespoň vzdálit. Člověk totiž pro tyto ptáky nebyl symbolem nepřítele v průběhu miliónů let. Nikdy dříve se s ním tučňáci nesetkali, a tak si nevybudovali žádné obranné chování.

Než se ve světě začala naplno využívat ropa, byli v 19. století pro svůj tuk a pro výrobu oleje vybíjeni rovněž po tisících kusech. Tehdy bylo zcela legální tučňáky lovit a těžit z jejich masa a tuku. Dnes je již tento zákon dávno upraven (resp. zrušen) a prakticky všechny druhy tučňáků jsou pod přísnou ochranou. Úplnou minulostí to však stále být nemusí.

Mohlo by Vás zajímat:

• Objevení tučňáků
• Že nejsou tučňáci plaší, neznamená, že mají nízkou inteligenci 

Móda 

S postupem času se tučňák nezabíjel jen pro maso a tuk ale také pro kůži a peří. Peří mořských ptáků tehdy bylo ve vysoké poptávce ze strany módního (použití na ozdoby a dekorace) a nábytkářského průmyslu (náplň peřin). Dnes je již tento problém zcela zanedbatelným, ale kdysi zasáhl populaci některých druhů určitě nemálo.

Týrání 

Stále je možné se setkat s různými podobami týrání; např. je tučňák odchycen a téměř ochočen (hlady) tak, že uvázaný kolem krku chytá rybářům ryby. Občas se objeví i případ, že např. tučňáky brýlové používají jako návnadu při lovu žraloků, ale díky ohlasům veřejnosti snad takových případů ubývá.

Guáno

V Jižní Americe (ohrožen tučňák Humboldtův, případně tučňák magellanský), ale též v Jižní Africe (ohrožen tučňák brýlový), se v průběhu 20. století hromadně těžila cenná hromada trusu (letitý nános výkalů posloužil jako výborné hnojivo), tzv. guáno, v kterém si tučňáci vyhrabávali nory. Těmito zákroky byli vyhnáni na holé pláže a tvrdé skály, vystaveni zejména mnohem většímu nebezpečí ze strany predátorů. Sice se již přizpůsobují, ale je víceméně jisté, že i tímto narušením se jejich populace značně snížila. 

Guáno je nahromaděný trus mořských ptáků či netopýrů, který se postupně za velmi dlouhou dobu nashromáždil do mohutných vrstev. Vzhledem k tomu, že mořští ptáci se živí především mořskými rybami, které samy o sobě ve svém těle obsahují velké množství hořčíku a fosforu, jsou tyto nadbytečné látky z ptačích těl zpětně vylučovány ven z jejich těla v ptačím trusu. Velké množství jedinců v ptačích koloniích pak způsobuje, že vrstvy jejich trusu relativně rychle přibývají (Wikipedie.cz).

 Nadměrný rybolov (nedostatek potravy)

Kromě jiného tučňáky ohrožuje hlavně nadměrný (nekorigovaný) rybolov. Nejenže tito ptáci přicházejí o potravu, ale často se také zachytí do rybářských sítí. Ty mohou dosahovat délky několika kilometrů a údajně zachytí i několik stovek tučňáků ročně. Protože nemají jak uniknout, uvíznou a utopí se. Ovšem větší problém je, že potrava v moři slouží široké škále živočichů a její nevyváženost (třeba jen lokální úbytek) je pro tučňáky velmi nebezpečná. Kořist (ryby aj.) složitěji vyhledávají a jsou nuceni dále a déle cestovat. Zkázonosné je to hlavně v období rozmnožování, neboť se k mláďatům nutná dávka potravy nedostane včas a rodiče jsou těžšími podmínkami tak vyčerpáni, že takový nápor na organismus kolikrát sami nepřežijí. 

Slovy biologa: „Vzdálenost, kterou musejí tučňáci urazit v klíčovém období, tedy když musejí krmit mladé, opravdu hraje roli. Pokud jsou nuceni vydat se velkou oklikou, znamená to, že se nedostanou včas zpět a nedokážou mláďata uchránit před vyhladověním k smrti.“

• Blýská se na lepší časy?

 Ropné havárie

Velmi nebezpečné jsou havárie tankerů, při kterých může uniknout ropa do moře. Jedna taková havárie způsobí až několik set tisícové ztráty na životech nejen tučňáků. Nějakou dobu také trvá, než se zamořená oblast stane znovu obyvatelnou. Tučňáci jsou odolní ptáci a na spoustu negativních jevů a komplikací se dokážou celkem dobře přizpůsobit. Ropa však znehodnotí jejich pera, poškodí termoregulační funkci a rovněž na moři jsou tučňáci dostiženi tvrdě; zachytí-li se do jejich peří, omezí tření a kvůli tomu tučňáci nemohou plavat tak rychle, jakou rychlostí obvykle loví potravu a umírají hlady. Ve snaze si peří očistit se také mohou otrávit.

 Obecné znečišťování moří a oceánů (plasty)

V podstatě každému druhu značně znepříjemňuje život všudy plovoucí odpad, s kterým se mnohem častěji setkávají tváří v tvář. Čím dál častěji končí také takové střetnutí dříve či později smrtí, jelikož se zpravidla ošklivě poraní nebo spolykají nestravitelné části odpadu.   

Podle některých odhadů by světová populace mohla do roku 2050 dosáhnout počtu 12 miliard lidí. Z toho bude pravděpodobně 60 procent lidí žít v oblastech vzdálených méně než 60 km od mořského pobřeží. Zemědělské a průmyslové aktivity nutné k zabezpečení této populace zvýší již dnes významný tlak na úrodná pobřežní pásma.

Znečištění a moře se k sobě hodí jako olej a voda!

Znečištění moří je jedním z významných dopadů lidské činnosti na Zemi. Nejedná se jen o ropné znečištění, které vzniká při haváriích tankerů či během nelegálního vypouštění jejich nádrží na otevřeném moři. Ačkoli jsou ropné skvrny velice viditelné, celkově je toto znečištění zcela zanedbatelné ve srovnání se znečištěním, které přináší ostatní zdroje. Jedná se například o odpadní vody domácností, průmyslové odpadní vody, úniky ze skládek, městské a průmyslové odpady, nejrůznější havárie a výbuchy zařízení chemického průmyslu a úniky toxických látek, vypouštění odpadů přímo do moře, výrobu ropných produktů, dobývání nerostných surovin, zemědělská hnojiva a pesticidy, odpady tepelných elektráren či radioaktivní odpady.

Znečištění pocházející z pevniny se podle odhadů podílí zhruba 44 procenty na celkovém znečištění oceánů a znečištění pocházející z atmosféry zhruba 33 procenty. Pro srovnání – znečištění způsobené mořskou dopravou se na celkovém znečištění podílí jen 12 procenty. (www.greenpeace.org)

Další smutná čísla:

Podle odhadů OSN zabije plastový odpad ročně asi milion mořských ptáků, 100 000 mořských savců a nespočet ryb (což mimo jiné ohrožuje dostupnost ryb pro potravu). Asi miliardu tun plastů vyrobíme každé tři roky včetně cca pěti trilionů plastových tašek a sáčků. Více než 250 000 tun plastů pluje na hladině moří a oceánů, z toho 90 % tvoří plast středních a velkých rozměrů (viz níže). Odhaduje se, že v roce 2050 bude mít v žaludku nějaký plast  99 % všech mořských ptáků. Plných 79 % plastů z celkových 8,3 miliardy tun vyrobených člověkem skončilo v odpadu.

Co plave v mořích?

• menší mikroplast (velikost pod 1 mm): celkový počest 1 800 miliard kousků (celková hmotnost 7 000 tun)
• větší mikroplast (velikost od 1 mm do 4,75 mm): celkový počet 3 200 miliard kusů (celková hmotnost 28 000 tun)
• mezoplast (velikost od 4,75 mm do 20 cm): celkový počet 380 miliard kusů (celková hmotnost 30 000 tun)
• makroplast (velikost nad 20 cm): celkový počet 9 miliard kusů (celková hmotnost 203 000 tun)

Vývoj světové produkce plastu:

► Hrozivé záběry na znečištěný oceán:

• Plastic Pollution In The Ocean
• BBC Radio 5 live 
• Tučňáci obydlili "plastový ostrov" v jižním pacifiku

► Dokument v českém znění ihned ke zhlédnutí:

• Planeta plná plastů - 360p (youtube)

Klimatické změny 

Tučňáky dnes podle vědeckých výzkumů ohrožuje také globální oteplování (skleníkový efekt*) a s tím spojené klimatické změny (viz tání ledů a ledovců). Ohrožení jsou případně tučňáci antarktičtí a subantarktičtí, kteří se na klimatické změny nejhůře přizpůsobují (tučňák císařský, kroužkový, uzdičkový aj.). V poslední době se však tyto události týkají spíše Severního pólu - Arktidy, kde se tučňáci nevyskytují. Antarktida se i přes negativně vyhlížející výzkumy (zpravidla domnělé) nejeví v realitě jako kontinent, který by měl mít na svědomí hrozivé až katastrofické scénáře, o kterých se často dovídáme (alespoň co se týče globálního oteplování).

*Co je to skleníkový efekt? Když například spalujeme fosilní paliva (naftu, zemní plyn, uhlí) nebo odpady, dostávají se skleníkové plyny do zemské atmosféry. Tyto plyny propouštějí téměř neomezeně sluneční záření, zadržují však současně vyzařované teplo, které uvolňuje zemský povrch. V důsledku toho se atmosféra ohřívá a dochází k oteplování podobně jako ve skleníku. To pak může mít zvlášť závažné důsledky v polárních oblastech. Taje led, hladina oceánu se zvedá a mnoho zvířat tak ztrácí své biotopy.

————————————————————————————————————————————————————————

K zamyšlení: klimaskeptik.cz / osel.cz

Geologické změny naší planety jsou jistě patrné, ale opravdu je záhodno toliko se upnout na tyto problémy, jsou-li vůbec reálné, a sunout do pozadí ty mnohem závažnější, prokazatelně se týkající naší přítomnosti a blízké budoucnosti? Nechceme zpochybňovat, že se s naší planetou ‚‚něco děje‛‛, je to naprostá pravda, jenom stará milióny let. Drahocenný čas a vysoké finanční prostředky na často bezvýznamné výzkumy, tak takhle naší planetě, fauně a flóře, těžko pomůžeme. Než odkryjeme možná tajemství matky přírody, můžeme o její bohatství, o to, co ztvárňuje její krásu, jen vlastní vinou dočista přijít. Klimatické odchylky jsou v porovnání s naší neúctou k přírodě a k životu jako takovému jen zanedbatelný problém. Poohlédněme se za tím, co naše moderní civilizace způsobuje, je hladová a nekompromisní, a především to je skutečný problém, řešíme-li otázku ochrany života na Zemi.

————————————————————————————————————————————————————————

Více nebezpečné jsou ekologické jevy, jakož je El Niño a La Niña, souhrnně označovány jako ENSO (El Niño Southern Oscillation) - což je nejvýznamnější známý zdroj meziroční proměnlivosti počasí a klimatu v různých částech světa s přibližným cyklem 3 až 12 roků, jenž ohrožuje tučňáky žijící v Jižní Americe na Novém Zélandě a v Austrálii (především zástupce rodu Spheniscus a Eudyptula).

El Niño [el ni.ɲo], španělsky Chlapeček, je katastrofická scenérie o náhlém oteplování Tichého oceánů - zeslabení jinak na živiny bohatého Humboldtova proudu, jenž zapříčiní hladomor. Důležité složky potravy se stahují dále na jih ke studenějším vodám, neboť ztráta živin vede ke zpomalení prvovýroby fytoplanktonu. Moře je na potravu chudé a tučňáci jsou nuceni cestovat mnohem dále, aby nalezli dostatek potravy. Nedostatek síly a málo času (k mláďatům se potrava nedostane včas) způsobí téměř vždy osudné rozmnožování.

„Množství potravy se mění s oteplováním vody.“

Po této fázi zpravidla následuje další ekologický jev nazývaný La Niña (zasahuje Austrálii a Nový Zéland), což je protiklad termínu El Niño. Je charakterizován zesílením větrů a následným zesílením Humboldtova proudu, který přináší chladné vody až do rovníkových oblastí. Proto bývá někdy označována jako studená fáze ENSO. S termínem La Niña jsou spojeny stejně závažné jevy jako s El Niño - především se vyskytují rozsáhlé deště a záplavy, nebo ve větší míře cyklony a tornáda.

Cestovní ruch