Tučňáci

♦ Etologie

U tučňáků většina lidí výraznou chytrost nepředpokládá. Přesto patří tito roztomilí ptáci k velmi inteligentním tvorům. Například v Japonsku se tučňák patagonský naučil každý den docházet s batůžkem na trh a odtud své adoptivní lidské rodině přinášel čerstvé ryby (viz video). Patrně menší tučňák magellanský, nesoucí jméno Dindim, prokázal věrnost lidskému zachránci ke kterému se opakovaně vracel, a vždy kvůli tomu urazil až 8000 km dlouhou trasu (více zde). 

Kromě toho se tučňáci za dobu své existence přizpůsobili řadě změn a chytře se staví i proti dnešním nástrahám divočiny; například tučňáci císařští si v té nejkrutější zimě vypomáhají tím, že se k sobě tulí a neprojevují se vůči druhým agresivně. Téměř všechny druhy tučňáků vyčkávají v skupinkách u břehu a jen společně skáčou do vody, čímž se chrání před predátorem číhajícím pod vodou. Jiní tučňáci (např. tučňák kroužkový a oslí) jsou zase důmyslní loupežníci, vlastní-li soused opravdu krásný kamínek, vyčkají až dotyčný své hnízdo opustí, vrhnou se takový skvost ukrást a položit jej na své hnízdo, jako by se nechumelilo.

Výzkum z roku 2020 na tučňácích kroužkových naznačuje, že tučňáci disponují jistou mírou sebeuvědomění (schopností sebepozorování a uvědomění si sebe sama), podobně jako primáti, kytovci, sloni či některé další druhy ptáků. Pro studium na ostrově Svenner na východě Antarktidy využili vědci mj. kartonové hrazení, které jednotlivé tučňáky zavedlo k zrcadlům na jeho konci, na kterých se nacházela samolepka. Pokud se tučňák dotkl svého těla na místě, kde se v odrazu samolepka nachází, testem prošel.

Za nepříliš chytré zvíře je tučňák obvykle považován kvůli krotkému chování. Tučňáci totiž nemají prakticky žádný strach z lidí, a ačkoli se může zdát, že to má co dočinění s jejich inteligencí, spíše je na vině způsob, jakým žijí a kde žijí – zkrátka žijí tam, kde se nevyskytují žádní pozemní predátoři (na Antarktidě a blízkých ostrovech, jen v Jižní Americe nebo Jižní Africe se na ně občas zaměří místní šelmy). Nemají tedy vrozený strach z lidí, proto je dřívější lovci mohli celkem snadno chytit. V poslední době ale nebezpečně roste počet invazních predátorů (viz tučňáci v ohrožení). Někteří ptáci jsou nicméně plaší, pakliže byli ohroženi lidskou činností a mají tedy negativní zkušenost. Ve vodě jsou mnohem ostražitější, zde je totiž ohrožuje celá řada přirozených dravců.

⇒ Protože tučňáci nejsou plaší si člověk pomyslí, že je to způsobeno nízkou inteligencí, což samozřejmě není pravda. Za tím stojí evoluce, která jim jen doposud nevnukla do paměti člověk = nebezpečí. Někteří ptáci jsou nicméně plaší, pakliže byli ohroženi lidskou činností a mají tedy negativní zkušenost.