Tučňáci

 

Pohled na pár, který spolu hnízdí už několik let, jako nestárnoucí láska opravdu působí. Tím, že při hromadných lovech žijí nespoutaně a mnohdy i možná odděleně, jsou pokaždé velmi nadšení, když se opět setkají v době rozmnožování u svého hnízda. Uvítaní dávají najevo dost zřetelně líbeznými a harmonickými projevy, které až tají dech. Máte pocit, že je to nový nadšený pár (připomínáte si, jak je láska v počátcích nejkrásnější), ale skutečnost je zpravidla jiná. Jsou prostě moc šťastní každou sezónu, bez ohledu na to, jak dlouho spolu jsou. Ne každý druh tučňáka je však takto "věrný", přičemž onen negativní výraz dávám do uvozovek zcela právem. Ostaní tučňáci, kteří nemají trvalé svazky působí jako nevěrníci ale tak to není. Proč se tak chovají je otázka, na kterou se musíme podívat z hlediska přírodovědeckého, tedy očima tučňáků. 

 

Tučňáci jako např. císařský nebo patagonský, mají na námluvy tolik času, že si toho až patřičně užívají. Matka příroda samcům poskytla čas upoutat každou novou sezónu tu nejžádanější ze samic. Samicím zase pustit k tělu jen ty, co jsou zdatní a šikovní. Společně jim jde o jedinou otázku: „Dokážeme spolu úspěšně vychovat mládě?" To potvrzuje i celkové chování těchto druhů při námluvách, které se stávají velkým rituálem vzájemného poznávání a důvěry. Námluvy trvají několik dní i týdnů. Občas proti sobě tučňáci jen nehybně stojí a jakoby přemýšlí. Jindy provádějí synchronizované "tance" (pohyby tělem, hlavou...), díky kterým objevují svá nitra. To, že vychovají vždy jen jednoho potomka (samička snáší pouze jedno velké vejce) a pravdou je, že v jejich podmínkách to není vůbec lehké, může být dalším důvodem, proč jim na výběru partnera či partnerky tak záleží. Další bych viděl v tom, že si tito tučňáci nestaví žádná hnízda. Přitom hnízdo jako takové je pro ostatní druhy dost důležitým prvkem ve vztahu, což potvrzuje i fakt, že jsou svému hnízdu v každé nadcházející sezóně věrní a společně ho upravují a případně opravují (jako pár starající se o svůj dům pro budoucí děti). To je ve vztahu utužuje o stupínek více, jelikož mají něco věcně společného, co je sbližuje a možná i proto jsou takové druhy tučňáků věrnější svým protějškům. 

 

Věrnější jsou ale obecně ti tučňáci, kteří mají kratší rozmnožovací cyklus, jako např. tučňák kroužkový - cca tři měsíce. Nemají čas na zdlouhavé namlouvání a milostné hrátky. Musí stihnout vše podstatné okolo odchovu, a proto jim stačí jeden ale partnerský vztah, který bude fungovat a nemusí se námluvám věnovat s takovou pečlivostí. Hlavní je, že spolu odchovají zdravá ptáčata. To je pro ně důkaz, že vše funguje jak má a není pochyb o tom, spolu být nadále. Čas věnovaný námluvám je jasně vymezen od prvního dne pobytu na pevnině. Žádné rozmazlování a zdlouhavé vybírání. Milostné hrátky si pár samozřejmě během páření ujít nenechá, stejně jako čas na dostavbu hnízda, či spíš jeho lehkou úpravu. Vše je ale v rychlém až hektickém tempu, který je však pro ně přirozený. 

 

Musíme si však říct, že ne vždy je to v rukách tučňáků. V ideálním partnerském vztahu může nastat tragédie, kdy se jeden z páru na pobřeží prostě nevrátí. Důvodem je bohužel zpravidla úmrtí. Druhý z páru pak dokáže několik dní až týdnů vyčkat u hnízda v naději, že se přeci jen jeho druh nebo družka objeví. Skoro jakoby si říkali, že naděje umírá poslední. Po nějaké době, která je často daná výdrží tučňáka bez potravy, se se sklopenou hlavou smíří s velkou ztrátou a pokusí se o jiné partnerství. 

 

Závěrem, aby bylo vše dáno na pravou míru se musíme zmínit, že tučňáci - malý či velcí, věrní či nevěrní - udržují své partnerské soužití pro touhu vychovat mládě (mláďata) a délka vztahu je založena na úspěšnosti samotných dvojic. Tučňáci reagují instinktivně, chování je založeno na pudu sebezáchovy a touhy pokračovat v existenci svého druhu. 

 

 

 

Během doby rozmnožování může dojít k situaci, kdy tučňák žárlí na svůj protějšek. Stalo se to tak např. u tučňáka patagonského, který jako druh nebývá zpravidla věrný a vydrží v partnerském vztahu nejdéle asi po dvě sezóny - o to je to zajímavější. A co že se to vlastně stalo? Samci tučňáků připlouvají na pevninu přibližně o týden dříve než samice, aby hájili hnízdní oblasti (svůj vymezený prostor). Jeden takový samec prostě čekat na svoji milou nevydržel a jednoduše se vydal mezi kolébající se parádnice hledat novou partnerku. Výjimkou není ani svádění již zasnoubené samice s jiným. To je však zpravidla pro svůdníka jasně prohraný boj. Nějakou tu hodinu takto probíhalo svádění a najednou se na pobřeží objevila tučňákova družka. Ihned spěchala ke svému milému dávajíc najevo svou nelibost. Když se na něho začala lepit druhá samice, dostala patřičně za vyučenou (pleskanec křídlem). Tomu se nevyhnul ani samec. Pár se však dal dohromady a samec se nakonec z přítomnosti své družky patřičně těšil (loňská sezóna se jim zjevně dobře vydařila a není pochyb o tom, zkusit to nyní). Omluvil se kamínkem z pobřeží, který před ní položil, zjevně jako dar na pomyslné společné hnízdo, a samice mu nakonec ráda odpustila.

 

 

 

Výzkumem publikovaném v roce 2020 bylo zjištěno, že tučňáci používají podobné „řečové“ vzorce jako lidé. Podobnost s lidskou řečí byla přitom známa pouze u primátů. Vědci nahráli celkem 590 vokálních sekvencí během období páření (tzv. extatické výstavní písně, spíše výkřiky) u 28 tučňáků brýlových z různých italských zoologických zahrad. Nejčastěji používaná „slova“ byla jednoslabičná, delší „věty“ pak obsahovaly kratší zvuky. V nejběžnější komunikaci se tak tučňáci vyjadřují co nejekonomičtěji s využitím nejkratších slabik. Tyto dva rysy se v lingvistice nazývají Zipfův zákon stručnosti a Menzerath-Altmannův zákon, jejichž teorie se uplatňuje v lidském jazyce.

 

 

 

⇒ Tučňák kroužkový, který přispěchal na pomoc mláďatům svých větších příbuzných, tučňáků císařských, zachránit je před dotěrným buřňákem (►video).