Tučňáci

♦ Životní cyklus (rozmnožování)

Námluvy se podstatně liší od druhů co využívají hnízd od těch co je nebudují. Obvykle trvají několik dní. U větších druhů až několik týdnů.

Námluvy tučňáků budujících hnízdo

• Zde řadíme rody Spheniscus, Eudyptula, Megadyptes a částečně Pygoscelis a Eudyptes
• (viz taxonomie druhů)

Samec, který dostaví (či jen upraví) hnízdo se postaví k jeho okraji a začne vydávat hluboké hrdelní tóny. Drží vzpřímenou polohu s nataženým krkem nahoru, aby byl v husté kolonii nepřehlédnutelný. Jakoby tím říká: "Haló holky, já mám tady nejlepší hnízdo, přijďte se kouknout...". V tomto rozpoložení navíc zrychleně třepotá křídly, zdánlivě jakoby se pokoušel vzlétnout. Avšak výše intenzity tohoto hbitého mávání dokazuje, jak moc je připravený na pohlavní akt. Tak se projevuje obvykle do chvíle, než vyslyší přítomnost své loňské družky, nebo dokud neupoutá novou nezadanou samici. Když už se potenciální pár sejde, společně se v blízkosti svého hnízda uklání a zároveň hlasitě troubí, což dvojici ve své podstatě pečetí. Po tomto úvodu se samec projevuje chvějivými dotyky křídel a může své družce něžně probírat peří na hlavě a krku. Často si také vyměňují vášnivé polibky, tedy způsobem, že se zobákem navzájem chvějivým poklepáváním dotýkají. Stává se také, že samec své vyvolené donese oblázek či stéblo trávy. Položí jej k hnízdu v podstatě přímo před samici a chce tím nejspíš své milované říci, že právě on je obzvláště starostlivým otcem. Následuje další uklánění a ceremoniály, které se opakují nejen během chovu, ale i další roky, nehledě na to, zda se jedná o letité nebo čerstvě vytvořené dvojice. Silné pouto mezi páry tučňáků je důležité pro jejich přežití, neboť k tomu, aby jejich mláďata přežila, je třeba velmi úzké spolupráce.

Pokud se námluvy neodehrávají přímo u hnízda, takový tučňák brýlový ohromuje samici námluvným tancem, tedy tak, že hlavu přikrčí k tělu a poskakuje okolo ní.

Zde popsané znaky se u některých druhů v menší míře liší. Lze však říci, že jsou tyto znakové projevy vykonávány zvláštními pohyby tělem a hlubokými hrdelními tóny (zvuky).

Námluvy tučňáků, kteří si hnízda nevytváří

• Sem se řadí zbývající rod Aptenodytes 
• (viz taxonomie druhů)

Tito tučňáci nespoléhají na hnízda ale na své vzezření a daleko slyšitelný hlas, kterým na sebe upozorňují.

V hejnu usazeném na rozlehlé pláni je mnohem snazší druhého uslyšet než spatřit. Protože se tučňáci nemohou rozeznávat očima, orientují se podle hlasu, respektive "zvukových vizitek". Každý z nich je vybaven speciální "hlasovou kartou", a když vydá zvuk, sděluje okolí své "osobní údaje". Kdo je, jakého je pohlaví a že je připravený pářit. Proto je vždy v kolonii takový hluk.

Od ostatních se náležitě liší krásnějším zbarvením na lících a krku (viz obrázek), kterým upoutávají samice. Samci během toho pochodují v kolonii a kývají hlavou ze strany na stranu (zde se právě uplatňuje zbarvení na lících). Když se samec potenciální družce zalíbí, společně se ocitnou stranou od kolonie (intimní chvíle jsou i u tučňáku skutečně intimní). Samice, která samce následuje, byla jeho pochodem oslněna a pravděpodobně již dojde k páření. Pokud ne, něco se samici nezalíbilo a samec bude muset zpátky do kolonie a pokusit se o jinou družku. V případě, že samice se samce setrvá, bude ještě chvíli trvat, než se odhodlají k páření. Zprvu se dvojice seznamuje ve stylu pomalejších synchronizovaných pohybů a postojů (hlavou, tělem - dokážou společně až několik minut prakticky nehnutě stát, nevnímajíce své okolí). Rituál musí být provedený v opravdu dokonalé souhře, z něhož dvojice vycítí jakési pro a proti. Dopadne-li "rande" podle představ budou si oba aktéři natolik jistí, že dojde k páření. Na nejméně jeden rok (po dobu výchovy mláděte) budou oddaní "manželé" a zda během dalšího období námluv zůstanou spolu (respektive se k sobě vrátí), záleží na tom, jestli budou úspěšní.