Tučňáci

O tučňácích nejmenších se často mluví jako o vílách oceánů. Maorové jim říkají kororā. Pyšní se peřím, jaké u jejich větších příbuzných neuvidíte. Září bledě až indigově modrou barvou. Nyní ovšem stovky mrtvých těl těchto roztomilých zvířat nacházejí lidé na pobřeží jejich domova, Nového Zélandu. Viníkem jsou omezené možnosti lovu kvůli oteplování oceánů.

Dorůstají maximálně 40 centimetrů a k svačině milují ančovičky nebo sardinky. Co jim chybí na velikosti, nahrazují hlasitostí. Jsou to víly i křiklouni tučňáčího světa. V posledních dnech ale pohled na vyrovnané řady mrtvých malých tučňáků, které vedle sebe položili místní obyvatelé, láme srdce nejednomu kolemjdoucímu. Jsou připraveny pro pozdější vyšetřování. Během posledních tří dní lidé našli jen na pláži Ninety Mile Beach na Severním ostrově Nového Zélandu 205 zahynulých modrých ptáků.

„První den jsem jich sesbírali pětasedmdesát asi na desetikilometrovém úseku pláže. Druhý den to bylo 71,“ sdělil stanici RNZ jeden z místních obyvatel Vaughn Turner. „Třetí den jsme našli 59 jejich tělíček,“ dodal sklesle.

Hlavní vědecký poradce v oblasti mořských ptáků novozélandského ministerstva ochrany přírody Graeme Taylor je přesvědčen, že od začátku května už moře vyplavilo přes pět set těl ptáků. Čísla se dokonce možná blíží k tisícovce. „Je nemožné počty určit přesně. Určité procento těl lidé okamžitě pohřbívají, některé si zpět vezme oceán,“ uvedl.

Tyto nečekané nálezy Novozélanďany šokují. Na sociálních médiích běží diskuze, ve kterých místní sdílí svá podezření. Chytají je snad rybáři? Nebo je něco toxického ve vodě? Šíří se jejich koloniemi nějaká nová nemoc? Třeba ptačí malárie?

Novozélandské ministerstvo ochrany přírody uvedlo, že podobná hromadná úmrtí nejsou úplně neobvyklá. Počínaje listopadem se každý rok na pobřeží vyplavují mrtví, nemocní či zranění tučňáci. „Určitá úmrtnost je přirozená a dá se očekávat,“ dodalo ministerstvo ve své zprávě.

Množství mrtvol ovšem v odbornících vyvolává otázku, jaká čísla jsou stále v normě. A po ní následuje hned další, zda se budou současná čísla i nadále zvyšovat. A navíc, nemáme listopad.

Podle ministerstva k hromadným úmrtím, kdy se na pláže vyplavilo i přes tisíc zahynulých jedinců, doposud docházelo jednou za dekádu. V roce 1974 například takhle zemřelo 4 737 zvířat a o jedenáct let později jich bylo dokonce 5 386.

Současnost ale nevypadá růžově. „V minulosti měli malí tučňáci spoustu dobrý let, po kterých následoval jeden špatný rok, kdy hodně ptáků zemřelo. V těch dobrých letech se ale zase dokázali vzchopit,“ uvedl Taylor. Ten se dnes obává, že se bilance naklání k většímu počtu let s hromadným vymíráním, a kolonie tučňáků nejmenších se tak už nebudou schopny zotavit.

Taylor rovněž pro novozélandskou stanici potvrdil, že ministerstvo provedlo na některých mrtvých tělech testy. Žádné otrava ani infekce nebyly zjištěny. Avšak z výsledků testování vyplynulo, že všechna zvířata byla extrémně podvyživená. Zdraví ptáci mají mít mezi osmi sty gramy až jedním kilogramem. Ti testovaní nevážili ani polovinu. Také nesli znaky podchlazení, neboť je nechránila žádná tuková vrstva. „Zvláště mláďata nemají sílu ani výdrž na hledání potravy v hloubkách, kam se nyní musejí potápět kvůli oteplující se vodě,“ vysvětlil podvyživenost Taylor.

Vědec vysvětlil, že tučňáci hladoví ze dvou důvodů. Zaprvé kvůli přílišnému rybaření a zadruhé právě kvůli zvyšujícím se teplotám oceánu. Proto se malé rybky žijící v chladných vodách přesunuly do větších hloubek, kde je větší zima. Tam jsou už ale pro řadu malých tučňáků nedostupné. „Jsou schopni se opakovaně potápět do třiceti metrů, větší hloubky jsou pro ně vyčerpávající,“ sdělil Taylor.

Problém, který nyní zabijí malé tučňáky ale brzy může podle něj nabrat katastrofálnějších rozměrů. "Můžeme očekávat že po masových úhynech tučňáků budou následovat podobná a ze stejných důvodů i u dalších mořských živočichů,“ uvedl.

I když byli tučňáci nejmenší dříve k vidění po celém Novém Zélandu, postupně se uchýlili na okrajové a vylidněné ostrovy. Daleko od lidí, psů a dalších dovezených predátorů. Dobře se prozatím vede koloniím, které hnízdí v chladnějších vodách na jihu. „Severní populace je ovšem ve velmi špatném stavu a pokud se budou takovéto tragické události opakovat s větší frekvencí, mám velké obavy o jejich budoucnost,“ dodal zachmuřeně Taylor.

Zdroj: denik.cz