Tučňáci

 Erect-crested penguin

 Více fotografií /  Zvukový projev

Tvoří s tučňákem novozélandským a tučňákem snárským tzv. superdruh. Liší se však především delším zobákem, a tmavě hnědě až černě zbarvenou duhovkou

Roční cyklus:

Latinský Název: Eudyptes sclateri

Objevení: asi jako první se o něm zmínil ornitolog Georg Robert Gray v roce 1845, ale vědecky jej zařadil až roku 1888 ornitolog Walter Buller.

Světová populace: klesá | V současnosti (k roku 2017) žije odhadem na 130 000 až 150 000 dospělých jedinců tučňáků chocholatých, ale populace není stabilní a má klesající trend. Největší populace se pravidelně nachází na souostroví Bounty a ostrovech Protinožců.

Délka života: může se dožít asi 20 let, ale neexistují spolehlivé záznamy. V zajetí se zpravidla dožije vyššího věku, než v přírodě.

Průměrná výška: 50 až 70 cm

Průměrná váha: hmotnost se liší v závislosti na ročním období. Pokud nehladoví, může dosáhnout váhy až 7 kg. V době rozmnožovací nebo během výměny peří pak jeho váha klesá až pod 4 kg.

Hnízdění: obývá antarktické ostrovy jižně od Nového Zélandu, převážně souostroví Bounty a ostrovy Protinožců (v malých skupinách se objevují i přímo na Novém Zélandě, na ostrově Campbell nebo na Aucklandových ostrovech).

V mimo hnízdním období se mohou nacházet až v Patagonii (Argentině), Austrálii, na Falklandských ostrovech nebo dokonce v Antarktidě.

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

Habitat: hnízdí převážně na tvrdém skalnatém terénu, bez četné půdy nebo vegetace.

Potrava: živí se korýši nebo malými chobotnicemi a z hlediska dostupnosti se nepochybuje o tom, že nepohrdne ani rybami. Loví v menších hloubkách v blízkosti vodní hladiny.

Kolonie: vytváří velmi početné kolonie

Období rozmnožování: asi od září zhruba do února

Inkubace vajec: přibližně 35 až 36 dní. O inkubaci se rodiče střídají.

Počet vajec: převážně dvě vejce (1 = 97 až 148 g)

Hnízda: ano. Pouze však kruhovité útvary z kamínků. Hnízda jsou velmi blízko u sebe. Na 1m² připadají i tři hnízda těchto tučňáků v kolonii.

Chov vylíhlého mláděte: v rozmezí dvou až tři měsíců. O péči se rodiče dělí.

Pohlavní dospělost: ve třech až čtyřech letech

Monogamie: celkem trvalá (partnerské soužití přibližně na tři až šest sezón)

Přirození predátoři: vzhledem k skutečnosti, že tučňáci chocholatí hnízdí především na ostrovech, nemají dospělí na souši prakticky žádné predátory. Především vejce a mláďata bývají ohroženy racky, buřňáky nebo chaluhami. Na moři se však musí vyvarovat tuleňů nebo třeba lachtanů.

Ohrožení: v minulosti zejména počátkem minulého století byl největším nepřítelem tučňáků člověk, který je lovil ve velkém zejména pro tuk. Jen za jedinou sezónu bylo uloveno na 150 tisíc ptáků. Jistý podíl na úbytku můžou mít i nadměrné rybolovy. Za stálý pokles populace můžou však mořské faktory, které ovlivňují přísun potravy, jakým je La Niña vyskytující se u Nového Zélandu a Austrálie.

Zajímavosti:

Obecně tučňáci z rodu Eudyptes bývají velmi agresivní. Odvíjí se to od jejich způsobu života, kdy jsou nuceni často obhajovat hnízdní oblasti, které jsou velmi blízko sebe. Vyvinul se jim také silnější zobák. V zoologických zahradách bývají agresivní i na chovatele.

Tito tučňáci si zvykli hnízdit na strmých špatně přístupných skalnatých útesech. Podobně jako ostatní druhy z rodu Eudyptes jsou tomu náležitě vyvinuti (zobák, houževnaté tělo).

Na Falklandských ostrovech byla zpozorována nevelká populace tučňáka chocholatého, jež mohla následně hybridovat s poddruhem tučňáka skalního (Eudyptes chrysocome chrysocome). 

Dříve nosil tučňák chocholatý druhové jméno atratus, ale z důvodu časté záměny s E. robustus (tučňák snárský) byl přejmenován na počest zoologa jmenujícího se Philip Sclater Lutley, takže jeho latinský název zní Eudyptes sclateri. Rodové jméno Eudyptes je pak odvozeno z řeckých slov ευ (eu) – „dobrý“ a δύτης (dyptes) – „potápěč“.

————————————————————————————————————————————————————————