Tučňáci

 Emperor penguin

 Více fotografií /  Zvukový projev

Tučňák císařský patří mezi vůbec nejpopulárnější druh. Často jej spatříme na reklamních či dekorativních předmětech. Rovněž jej nalezneme v mnoha i jen zmíňkových ilustracích, jako pomyslného "šéfa" všech tučňáků. Často však ale samotní autoři netuší, že pod názvem tučňák císařský mylně popularizují tučňáka patagonského, na první dojem totožného. Jak je tedy rozpoznat?

Roční cyklus:

Latinský název: Aptenodytes forsteri

Objevení: Roku 1844 jej vědecky zařadil zoolog George Robert Gray, který se však s tímto tučňákem vůbec nesetkal. Na tom se podílel přírodovědec Johann Reinhold Forster, který při prvním popsání podobného druhu (17. 1. 1775 tučňáka patagonského) usoudil, že se jedná o tentýž druh. Po důkladnější analýze oba druhy G. R. Gray vědecky oddělil a z úcty k J. R. Forsterovi nese latinské jméno Aptenodytes forsteri.

Světová populace: klesá | Od roku 1990 se počítalo s 400 000 až 500 000 dospělými jedinci. Britský antarktický průzkum (BAS) provedený v roce 2009 a publikovaný v roce 2012 došel k závěru, že se na tomto nehostinném kontinentě vyskytovalo bezmála 600 000 jedinců v celkově asi 46 koloniích. Z této globální populace odhadem až 80 % tučňáků každoročně hnízdilo. 

V  roce 2019 bylo známo 54 kolonií a počítalo se s tím, že ještě na některé další mohou vědci do budoucna narazit. Návazně na to se počítalo s populací čítající 513 000 chovných jedinců. K roku 2020 vědci evidují už celkem 61 kolonií (zhruba 20 % nárůst), ale navzdory tomu celosvětová populace vzrostla přibližně jen o 5–10 %, tudíž čítá maximálně asi 570 000 jedinců nebo až 650 000 ptáků včetně mláďat. Stav je tedy v současné době stabilní, ačkoli kupříkladu IUCN na svých stránkách ponechává status, že populace klesá (vizte Aptenodytes forsteri (Emperor Penguin) (iucnredlist.org) k dubnu 2023)

Takováto skutečnost vyvrací spektakulární studie bezprostředně vnímající pouze termín globální oteplování. Zaobíráme se až přespříliš tím, čemu prakticky nerozumíme a tak zapomínáme na zjevná nebezpečí, která druh skutečně ohrožuje a může jej případně i vyhubit (viz kolonka Ohrožení níže).

Délka života: obvykle okolo 20 let, vzácně se mohou dožít více než 40 let (údajně až 50 let)

Průměrná výška: 110 - 122 cm

Průměrná váha: 25 - 45 (možná až 46) kg

Hnízdění: Antarktida

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

Habitat: Hnízdí na ledových pláních často daleko od moře, kde je led nehybný a jsou tak v bezpečí před jarním táním. Kvůli složitému rozmnožování stráví na pevnině podstatnou část svého života.

Potrava: Až z 90 % se tučňáci živí výhradně krilem. Dále se živí rybami a případně hlavonožci, nacházející se v antarktických vodách. Nejčastěji ryby jako treska antarktická (Pleuragramma antarcticum), dále ryby převážně z čeledi ledovkovitých (Nototheniidae), krakatice glaciální (Psychroteuthis glacialis), krakatice Kondakova (Kondakovia longimana) či krunýřovka krilová (Euphausia superba). 

Samci i samice musí z kolonií kvůli potravě urazit vzdálenost až 500 kilometrů. Tučňák císařský je zdatný plavec, průměrně při plavání dosahuje rychlosti 6–11 km/h. Podle novější studie z roku 2020 dokáže tento druh tučňáka plavat maximální rychlostí asi 8,6 až 13 km/h (v průměru 10,1 km/h). Ve studiích je nicméně zmíněno, že na okamžik dokáže ještě výrazně zrychlit a poplavat v tempu 16,6 až 25,6 km/h.

Kolonie: Vytváří početné kolonie (přibližně o 7000 - 20 000 ptácích). Nacházejí se i přes 100 km daleko od moře na ledové pláni. Celkově je známo asi 61 kolonií, které každoročně putují na souš zahnízdit (údaje z roku 2020).

Období rozmnožování: Od března až dubna do listopadu až ledna (období antarktické zimy, tj. období našeho léta). Detailní životní cyklus

Inkubace vajec: Přibližně 64 dní. Inkubuje samec.

Počet vajec: jedno vejce (1 = 450 g)

Hnízda: Ne

Chov vylíhlého mláděte: cca pět až šest měsíců. O mláďata pečují rodiče společně a oba dlouhodobě hladový (samec více). Odrostlá mláďata, která se již nevlezou pod kožní záhyb svých rodičů utvářejí s ostatními skupiny, kde jsou v bezpečí a pod dohledem dospělých, kteří nejsou plodní anebo o potomka přišli. Většinu část dne pak mláďata prospí, čímž zpomalují metabolismus a šetří tak energii.

———————————————————————————————————————————————————————————

Mrazivý příběh z konce světa... v Antarktidě je právě zima, polární noc a štiplavý mráz bičován větrem. Téměř neslyšitelné praskání zneklidní vyčerpaného tatínka, který se zcela oddaně, na úkor svého života, jako gentleman, který umožnil milované družce odpočinek, dlouhé dva měsíce staral o tu šišatou či kulatou, prostě velmi cennou věc - vejce; líhne se, nový život přichází na svět, můj potomek. Dává otec svému okolí najevo svůj úspěch, vzrušením už ani nedokáže tak nehnutě a vytrvale postávat. 

Mládě se poprvé nadechlo života, jak je mrazivý a nebezpečný, usmyslí si. Jako kdyby záměrně, hned co přijde nic netušící tvoreček na svět, měl počítat s tím, že cílem jeho života bude nejedna těžká mise, určená jen těm nejsilnějším vojákům v poli. Otec mu ale první pocity zkreslí, když jej překryje příjemně výhřevným vakem, a tak mládě poklidně ulehne na jeho chodidla. Samec dokáže mládě i po čtyr měsíčním půstu alespoň trochu nakrmit ze své rezervy. Oba už ale nedočkavě vyhlížejí příchod družky, novopečené maminky, která se před dvěma měsíci vydala do oceánu a lovila potravu. 

Je to tady, toužebné volání line se širokým okolím ve spleti ostatních samic. Zpěv lásky každého páru byl ale tak jedinečný, že se bezpečně poznají i po tak dlouhé době. Matka se poprvé vidí se svým potomkem, nemohla se dočkat této chvíle. Pevně věřila, že to její milovaný zvládne. Bohužel, jak to v životě bývá, každý pár takové štěstí nemá. Nemohla si nevšimnout smutných tváří, pro které byl tento rok neúspěšný, pro některé dokonce smrtelný. Někdy je samec příliš slabý nebo nezkušený, jindy zase tatínkové marně čekají na své družky, které nejspíš těžký nápor na organismus nezvládly. Pro potomka je smrt matky osudový, brzy se s ní setká, jenom ne na tomto světě. Zkušený samec, má-li sil ještě dostatek, mládě zanedlouho opustí. Při troše štěstí se zdrcenými krůčky dobelhá k oceánu, kde se nakrmí a přežije. Láska však dokáže být nebezpečně silná - tvrdohlaví samci kolonii neopouští a nadále vyhlíží své milované, zatímco se jejich čas krátí. Umírají po boku svých mláďat ...

... krásný ale strastiplný, takový je život tučňáků císařských.

———————————————————————————————————————————————————————————

Pohlavní dospělost: ve 3 - 6 letech

Monogamie: Není trvalá (partnerské soužití přibližně na jeden až dvě chovné sezóny)

Přirození predátoři: Největším nepřítelem je buřňák obrovský (Macronectes giganteus), který zapříčiní až 34 % úmrtnost mláďat v koloniích, někdy se ale spokojí i již s mrtvými tučňáky. Dále chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki), která však požírá většinou mrtvá mláďata, jelikož v období, kdy na místo výskytu kolonií přilétají, jsou živá mláďata na ní moc velká.

Mezi mořské predátory patří převážně savci jakož je tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) a kosatka dravá (Orcinus orca). Živí se jak mláďaty, tak dospělci.

Ohrožení: Stav je v současné době (2023) stabilní, ale výzkumy naznačují, že do roku 2050 se populace tučňáků císařských v důsledku klimatických změn sníží o 26 až 47 %, tudíž klesne na 370 000 nebo 265 000 hnízdících jedinců (více viz kolonka Světová populace).

Podle studie Oceánografického institutu ve Woods Hole provedené v lednu 2009 se tučňák císařský může dostat na pokraj vyhynutí do roku 2100. Pomocí matematických modelů totiž vědci vypočítali, jak ztráta ledovcové plochy způsobená globálním oteplováním ovlivní velkou kolonii v Adélině zemi v Antarktidě. Tyto modely předpověděly 87 % úbytek této populace do konce tohoto století, tedy ze současných cca 3000 až 6000 párů na 400 párů. Takovýto úbytek může nastat v celkové populaci tučňáka císařského. Pravděpodobnost takového "skorovyhubení" - při kterém by zmizelo 95 % populace - je podle článku, který vyšel v Proceedings of the National Academy of Sciences, nejméně 36%. Tučňáci by se svému zániku teoreticky mohli vyhnout tím, že by na hnízdiště přicházeli dříve nebo migrovali na jiná území. Problém je, že na rozdíl od jiných antarktických ptáků, kteří už svůj životní cyklus poupravili, jsou tučňáci císařští zřejmě dost "konzervativní" a něco takového se od nich nedá příliš očekávat. Pokud budou emise skleníkových plynů nadále růst současným tempem, což povede k dalšímu oteplování a tání antarktického mořského ledu, novější studie z roku 2021 předpovídá dokonce 98% úbytek celosvětové populace do konce tohoto století. Druh tak může prakticky vyhynout.

Podle satelitních snímku Britského centra pro výzkum Antarktidy vymizela od roku 2016 větší kolonie tučňáků císařských ze známého Halleyova zálivu v oblasti Weddellova moře. V roce 2015 došlo k rozpadu ledovcového masivu vlivem klimatických anomálií a přeživší ptáci se nově rozmnožují v nedalekých místech (více zde).

Prozatím tučňáka císařského ohrožuje spíše např. častější rybolov kolem jižního polárního kruhu nebo narůstající cestovní ruch, případně budoucí průmyslový rozvoj. Antarktický kontinent je nositelem obrovského nerostného bohatství, avšak jakákoli průmyslová aktivita by mohla zdejší biodiverzitu nezvratně narušit.

K zamyšlení... v budoucnu jej mohou tedy ohrozit klimatické změny naší planety, což je vskutku otázka daleké budoucnosti, nicméně je tento fakt spojován s termínem globální oteplování, ačkoli jsou informace sporné. Antarktida od roku 2017 podle satelitních snímků naopak narůstá o led. Řada vědců ale obratem reaguje, že se přesto tento viditelný fakt přímo neopírá o teorii globálního oteplování, respektive ji nepopírá. Důvodem takové odpovědi je pro odborníky severní Arktida, kde je úbytek ledu patrně znát. Co za to může ale není rozhodně známo, a je tak poměrně zbytečné neustále něco předhazovat.

Jsme velmi pestří s vyhlídkami do daleké budoucnosti. Bulvár píšící na základě údajných odborných expertíz, ale nejen ten, doslova bombarduje širokou veřejnost a to i přesto, že člověk do dnes není schopen předpovědět prosté podnební podmínky (počasí), třeba na měsíc dopředu s nějakou vyšší přesností. Kdo pravidelně sleduje počasí ve zpravodajství bude určitě souhlasit, že důvěřovat těmto údajům se vyplatí zhruba na následující tři dny a maximálně jeden týden. Předpovědi na týdny nebo dokonce měsíce dopředu mají pak již velmi nízkou věrohodnost, a informace se postupně mění.

Nejedná se jednoduše o přírodní proces, který se zase za pár let může jevit jinak? Když na podzim opadají stromy a po zimě znova obrostou, taktéž vznikají ony anti-ochranářské, manipulativní kampaně? Připomeňme si třeba rozruch kolem roku 2012, nátlak na veřejnost a jednoduše masový marketingový tah. 

Geologické změny naší planety jsou jistě patrné, ale opravdu je záhodno toliko se upnout na tyto problémy, jedná-li se vůbec o problém lidského faktoru, a sunout do pozadí ty mnohem závažnější, týkající se prokazatelně naší přítomnosti a blízké budoucnosti? Zapříčiněné člověkem, tvorem tak inteligentním? Nechceme zpochybňovat, že se s naší planetou ‚‚něco děje‛‛, ona je to vskutku pravda, ovšem známá milióny let. Země se mění neustále, dávno před existencí člověka. Drahocenný čas a vysoké finanční prostředky na často bezvýznamné výzkumy, tak takhle naší planetě, fauně a flóře těžko pomůžeme. Než odkryjeme možná tajemství matky přírody, můžeme o její bohatství, o to, co ztvárňuje její krásu, jen vlastní vinou dočista přijít. Klimatické odchylky jsou v porovnání s naší neúctou k přírodě a k životu jako takovému jen zanedbatelný problém. Poohlédněme se za tím, co skutečně naše moderní civilizace způsobuje, jak je hladová a nekompromisní. Především to je skutečný problém, řešíme-li otázku ochrany života na Zemi (viz tučňáci v ohrožení).

Zajímavosti:

Dlouhodobý půst

Samci tučňáků císařských drží téměř čtyř měsíční půst a až poté si s partnerkou péči vymění a nakrmí se, ačkoli bude jejich hlavním úkolem nalovit potravu pro vylíhlé mládě. Tyto čtyři měsíce zahrnují: 

• Cestu na hnízdiště - trvající přibližně 20 až 30 dní 
• Námluvy, březost samice a snesení vejce - až 20 dní 
• Inkubaci, u které setrvává pouze samec - až 64 dní

Samice hladoví o měsíc méně.     

———————————————————————————————————————————————————————————

Houževnatí ‚‚tátové‛‛

Samci tučňáků císařských, kteří hřejí vajíčko nehnutě na nohách překryté svrchním podkožním záhybem kůže (tzv. kožní řasou) musí přelstít až -40°C mrazy a studené větry o rychlosti kolem 144 km/h. Takto musí vydržet až dva dlouhé měsíce. K tomu jim napomáhá i podkožní vrstva tuku, jejíž tloušťka sahá k tří až čtyř centimetrům. 

———————————————————————————————————————————————————————————

Rekordman, doslova ‚‚šéf tučňáků‛‛

Tučňák císařský je nejen největší žijící tučňák ale také největší a nejtěžší ptačí plavec na světě. Je vysoký až 1,2 metru a objem jeho hrudníku dosahuje 1,3 metru. Může vážit i přes 40 kg (největší známá hmotnost činí asi 42,6 kg). Hmotností tak předstihuje více než dvakrát kteréhokoli létajícího ptáka.

Tučňák císařský drží také určitý rekord v ptačím světě ohledně potápění. Výzkumy ukázaly, že se dokáže potopit do více jak půl kilometrové hloubky (až 565 metrů) a vydržet pod vodou více než 30 minut - dovede zpomalit metabolismus a pozastavit funkci méně důležitých orgánů, jeho tělo funguje při malých hodnotách kyslíku a díky tomu se dokáže potopit tak hluboko. Jedni vědci dodávají, že díky jejich dokonalé anatomické stavbě těla nepochybují o tom, že se může potom klidně ještě hlouběji. Naopak jiní vědci jen kroutí hlavou, jak mohl tučňák odolat takovému tlaku.

———————————————————————————————————————————————————————————

Vysoké dožití

Tento druh se průměrně dožívá do 20 let. V krajním případě se však může dožít údajně až 50 let. S ohledem na jejich ‚‚komplikovaný život‛‛ je to spíše ojedinělá možnost, avšak v Antarktidě na základně Dumont d’Urville, kde se tučňáci kroužkují od roku 1956, tamní biolog Christophe Barbraud narazil na velmi houževnatého tučňáka císařského, kterému bylo údajně 43 let.

————————————————————————————————————————————————————————