Tučňáci

 Royal penguin

 Více fotografií /  Zvukový projev

Roční cyklus:

Latinský Název: Eudyptes schlegeli

Objevení: Objeven roku 1876 Otto Finschem. Vědecký název získal na počest německého zoologa Hermanna Schlegela.

Světová populace: stabilní | roku 1984 až 1985 odhadováno 850 000 hnízdících párů a stav je do dnes prakticky neměnný. 

Délka života: přibližně 20 let

Průměrná výška: 70 cm

Průměrná váha: 6 kg

Hnízdění: hnízdí převážně na ostrově Macquarie. Spatřen byl ale i na březích Nového Zélandu, Austrálie nebo Antarktidy. Buďto se jednalo pouze o tuláky nebo o menší skupinu spíše zmatených mladistvých. V těchto oblastech totiž tučňák královský obvykle přečkává zimu a v období rozmnožování migruje na již zmíněný ostrov Macquarie. Avšak jsou známy drobné kolonie na vzdálených ostrovech Campbellových a Kerguelenech, nebo dokonce až v Jižní Georgii. Dost často se ale v takových případech jedná pouze o záměnu s tučňáky žlutorohými. Řada jedinců do jiných oblastí s největší pravděpodobností zatoulají, ale ať už z jakéhokoli důvodu, prozatím se v žádném případě nejedná o populaci významnou nebo trvale hnízdící.

• Výskyt v období hnízdění (popis mapky / podrobně)

Habitat: přebývá na plážích nebo na holých svazích pokrytých nejrůznější vegetací. Může hnízdit také na skalnatých útesech. Na moři bývají každoročně až 7 měsíců.

Potrava: jako technicky dokonale vybavený plavec se tučňák královský živí potravou z moře. Primárně pak různými korýši a krilem, např. krunýřovkou krillovou (Euphausia superba) či druhem Euphausia vallentini. Jeho jídelníček tvoří ale i různé druhy mořských ryb, jako třeba Electronna carlesbergi z čeledi lampovníkovitých nebo Magnesudis prionosa. Zřídka uloví taktéž chobotnici, především pak zástupce rodu Moroteuthis.

Tučňák královský má především vynikající zrak, s kterým vidí i v hluboké vodě prakticky za tmy. Jeho rohovky jsou ploché, díky čemuž mnohem lépe zaostřuje světlo. Když se nachází pod vodou, vnímá pouze nuance takových barev, které v moři převládají, především tedy zelenou, modrou či fialovou, a třeba červenou nerozeznává vůbec. Díky tomuto přizpůsobení se ve vodě mnohem lépe orientuje. Obvykle se pohybuje v hloubkách od od 6 do 32 metrů, ale dokáže se potopit do hloubky větší než 200 metrů.

Kolonie: vytváří ohromné kolonie (až o 500 000 jedincích). 

Období rozmnožování: od září až října do února až března

Inkubace vajec: přibližně 35 dní. O inkubaci se rodiče střídají.

Počet vajec: zpravidla dvě vejce 

Hnízda: ano. Hnízdo si staví v podobě mělké díry v písku, kam pokládají rostliny a kameny. Někteří si hnízdo nestavějí. Hnízda jsou velmi těsná a proto dochází k šarvátkám o hnízdní oblasti.

Chov vylíhlého mláděte: přibližně dva měsíce. V péči se střídají oba rodiče.

Pohlavní dospělost: ve třech až čtyřech letech

Monogamie: trvalá (partnerské soužití nejčastěji od tří do šesti chovných sezón)

Přirození predátoři: dospělci nemají na souši prakticky žádné nepřátelé. Dokonce ani ze strany invazivních druhů, protože ti byli z ostrova vymýceni. Na pozoru se musí mít pouze při pobytu na moři před některými druhy kytovců nebo ploutvonožců. Mláďata jsou ale ohrožována mořskými dravými ptáky, jako třeba chaluhou subantarktickou (Catharcts lonnbergi).

Ohrožení: tučňák královský není zatím zařazen do kategorie ohrožených druhů. V současnosti (2021) je podle IUCN zařazen mezi druhy téměř ohrožené; dříve byli tučňáci loveni hlavně pro olej, v roce 1870 Tasmánská vláda vydala licenci povolující lov tučňáků královských v „omezeném“ množství 150 000 ptáků na rok. Po ukončení této vyhlášky, v letech 1919–1920, se populace tučňáků královských obnovila a na ostrově Macquarie dosáhla mezi lety 1984–1985 zhruba 850 000 párů. Po ukončení této vyhlášky, v letech 1919–1920, se populace tučňáků královských obnovila, a na ostrově Macquarie dosáhla mezi lety 1984–1985 zhruba 850 000 párů. K roku 2017 je populace stabilní, a dle mezinárodního svazu ochrany přírody hnízdí pravidelně na tomto ostrově obdobný počet ptáků.

Není ohrožen žádnou přímou hrozbou. Invazivní druhy živočichů byli pro zachování zdejší fauny a flóry z ostrova odstraněny; divoké kočky (Felis catus) již v roce 2001, a další nepůvodní obyvatelé jako krysa obecná (Rattus rattus), chřástal weka (Galliralus australis) či králík evropský (Oryctolagus cuniculus), byli roku 2014 vyhubeni za pomocí pesticidů.

V budoucnosti může populaci těchto tučňáku ohrozit kolísává potravní dostupnost vlivem komerčních rybolovů, nebo v důsledku globálního oteplování a následných klimatických změn. V neposlední řáde může znamenat hrozbu turistický rozmach, který by opakovaně narušoval obvyklý, tedy ničím nerušený běh v koloniích.

Zajímavosti:

Tučňáka královského do dnes neuvidíme v žádné Zoologické zahradě (k roku 2017). Jaké druhy tučňáků ano?

Obecně tučňáci z rodu Eudyptes bývají dosti agresivní. Je to dáno jejich způsobem života, kdy jsou nuceni často obhajovat vlastní hnízda, která se nacházejí velmi těsně od sousedních. Následkem toho mají oproti jiným rodům robustný zobák.

Hnízdí na strmých, špatně přístupných skalnatých útesech. Podobně jako ostatní druhy z rodu Eudyptes. Jsou k tomu náležitě přizpůsobeni (více zde - v odstavci Skalní tučňáci).

Tučňák královský je často zaměňován s tučňákem císařským nebo případně patagonským (kvůli jejich podobnému vzhledu), a následkem toho je jeho české pojmenování. Není se čemu divit, ono císařský a královský je skoro totéž. 

Od ostatních z jeho rodu se liší bílým zbarvením krku a tváře. Ostatní je mají černé, nebo černošedé.

—————————————————————————————————————————————————————————

Podrobnější i totožné informace naleznete v internetové encyklopedii Wikipedie - tučňák královský. Na tamním článku se výrazně podílel Tomáš Bartoš (administrátor těchto stránek).